Dávat lidi dohromady. To bylo credo mojí babičky Boženy. A já si to vzal do štítu nejen v životě, ale taky v politice. Nejde o to, aby si všichni mysleli to samé. Jde o to, aby v rozdělené společnosti spolu uměli lidé normálně mluvit, normálně žít a normálně řešit problémy. A to je úkol politiků.

Těch, kteří bouchají do stolu a štvou jedny proti druhým, těch už máme nadbytek. A tak jsem se do toho vložil. Můj cíl je dělat politiku jinak. Dělat ji jako službu lidem. Mít vizi a také ji v každodenní praxi uvádět do života. Kvůli nám, kvůli dětem i kvůli našim předkům, kteří pro naši dnešní demokracii obětovali prakticky vše. Jako moje babička Božena, kterou společně s celou rodinou vyhnali z jejich statku v pohraničí nejprve nacisté a hned po válce komunisté. Přesto nikdy nezahořkla a možná právě proto mě už od malička učila dávat lidi dohromady.

Františkova cesta

Politik není prefabrikovaný polotovar, ale člověk z masa a kostí, který má svůj příběh. Ten můj se skládá ze spousty různých kamenů: studium na malotřídce v rodných Zubčicích, na osmiletém gymnáziu v Českém Krumlově, na českobudějovické konzervatoři (zpěv) a na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity (moderní dějiny). Neméně důležité pro mě byly i tři dlouhodobé pobyty v Itálii – „na zkušenou“ po maturitě v Toskánsku v dílně místního umělce Roberta Cippoloneho, později studijně ve Viterbu a nakonec pracovně v Rocca di Papa u Říma. Na ty navázaly zkušenosti získané v pozici živnostníka, operního zpěváka, moderátora, průvodce po památkách nebo smutečního řečníka. A nyní politika, konkrétně vicehejtmana Jihočeského kraje. Nejdůležitější součástí mého příběhu jsou ale vztahy. Rodinné, přátelské i pracovní. Mezi ty první patří rodiče a čtyři sestry, švagři, neteře, synovec a desítky členů širší rodiny. Přátele jsou pestrá skvadra napříč kontinenty, kolegové zase napříč obory. Ti všichni jsou pro mě klíčoví v jedné věci – neznají mě jako náměstka, ale jako Františka. A díky nim lze zůstat v politice normální.

Tomu pomáhají také koníčky. Kolo, běhání a plavání čistí hlavu. Hudba – operou počínaje a SKA konče – naplňuje život emocemi. Cestování rozšiřuje obzory, četba prohlubuje znalosti, dříví, sad a zahrada zaměstnávají ruce. Jestli mám říct i něco z gastra, tak stačí jedno slovo. Káva.

Tu jsem začal pít na začátku mé cesty politikou a mám ji pořád rád. V roce 2017 jako asistent poslance Jana Bartoška, v roce 2019 jako kandidát do Evropského parlamentu, kde jsem díky takřka 10 000 preferenčním hlasům skončil na kandidátce KDU-ČSL celkově čtvrtý. A od listopadu 2020 piju kávu jako první náměstek hejtmana Jihočeského kraje se zodpovědností za životní prostředí, regionální rozvoj a cestovní ruch. Zvu vás na ni k nám na Krajský úřad. Máme ji dobrou.